Zbrašovské aragonitové jeskyně leží v malebném údolí řeky v lázních Teplicích nad Bečvou.
Jedná se o jedinečný jeskynní systém evropského významu vzniklý současným působením atmosférických vod a teplých minerálních vod vystupujících z velkých hloubek ve vápencích. Unikátní výzdobu tvoří minerál aragonit, dále tzv. gejzírové stalagmity a kulovité sintrové povlaky připomínající koblihy. Nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým. Jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé České republice s celoroční stálou teplotou 14°C. Byly objeveny v roce 1912 a pro veřejnost jsou zpřístupněny od roku 1926.
zdroj informací všech textů: zde!

ZÁKLADNÍ PARAMETRY

• 50-60 min / Doba prohlídky 

• 375 m / Délka prohlídkové trasy

• 14,2 °C / Průměrná teplota vzduchu

Návštěvníci dnes sestupují do podzemí přímo z provozní budovy po schodišti strmou, zpočátku uměle proraženou štolou, do hloubky asi 16 metrů.

Pokračující horizontální chodba, jejíž zvláštní modelace stropu i bočních partií jednoznačně dokládá působení hydrotermálních vod, vede k propástce s mimoúrovňovým křížením prohlídkové trasy. Po mostě vede cesta k prvnímu zastavení v Zasedací síni, kde nápadný skalní blok připomíná řečnický pult. Tato i následující partie jeskyní jsou již názornou expozicí hydrotermálního krasu.

Koblihová síň s pamětní deskou objevitele Josefa Chromého byla pojmenována podle zlatavých sférických útvarů na stěnách, vskutku podobných koblihám. V části zvané U Antoníčka se kromě „koblih“ nachází i další typ hydrotermální výzdoby – kuželovitý „gejzírový“ stalagmit. Sám „Antoníček“ je kamenný výčnělek v podobě postavičky a návštěvníci si jej jako jediný útvar v jeskyních mohou pro štěstí pohladit.

Pod následujícím schodištěm se otevírá pohled do první velké prostory – Gallašova dómu. Nese jméno hranického rodáka, lékaře, lidumila a spisovatele Josefa Heřmana Agapita Gallaše (1756 – 1840). Při vstupu lze také nahlédnout do propasťovité Prokopovy kaple. Tuto jeskyni, stejně jako nejnižší partie Gallašova dómu, zaplňuje neviditelné „plynové jezero“ s trvale vysokou koncentrací oxidu uhličitého.

Za Gallašovým dómem, na křižovatce chodeb U Vodopádu, zdobí stěny klasická krápníková výzdoba se sintrovými náteky a stalaktity. Za nimi pokračuje labyrint chodeb do nezpřístupněných částí jeskyní.

Návštěvní trasa pokračuje do Křtitelnice – prostory pojmenované podle dutiny ve stěně, vytvořené skapávající vodou. Zde je na přemístěných „gejzírových“ stalagmitech demonstrována původní představa o jejich vzniku. Voda, přiváděná středem stalagmitu, z jeho vrcholu vytéká nebo vystřikuje jako gejzír. Předpokládalo se, že stalagmity vznikaly přirůstáním kalcitových vrstev právě v místech, kde minerálka z přívodního středového kanálku vytékala do jeskynní prostory. Podle této teorie byl do odborné terminologie zaveden také název útvarů „gejzírové stalagmity“. Dosud však žádný činný gejzírový stalagmit ve Zbrašovských, ale ani v jiných jeskyních nebyl nalezen. Proto existují i novější teorie o vzniku těchto kuželovitých stalagmitů. Jsou uvedeny v kapitole o krápníkových a minerálních výplních.

Za síní Křtitelnice se v postranním výklenku nachází největší trs jehlicovitých krystalů bílého aragonitu – Ježek. Za ním chodba ústí do největší prostory Zbrašovských jeskyní – Jurikova dómu. Sem sestoupili poprvé v roce 1913 objevitelé, a to 42 m hlubokým komínem z povrchu. Dóm dostal jméno podle rajhradského mnicha Jurika, který roku 1169 údajně založil město Hranice. Svažuje se do nejnižší partie, nazývané Tunel, která je po většinu roku zaplněna oxidem uhličitým, stejně jako sousední Jeskyně smrti. Na dně Tunelu stojí tři „gejzírové“ stalagmity, které sem byly již na počátku zpřístupňování přeneseny z jiných prostor, nad nimi ze stropu splývají pozoruhodné stalaktity s kalcitovými výrůstky, podobnými jinovatce. Ve stropě Jurikova dómu vystupuje skalní kulisa zvaná Opona, hustě porostlá bílými jehličkami a keříčkovitými agregáty minerálu aragonitu. Po desetiletích návštěv se však na nich začaly objevovat negativní změny, které jsou dnes předmětem výzkumu a pokusů o záchranu. Na nepatrných nečistotách, zanesených vzduchem na krystaly aragonitu, totiž parazitují mikroskopické plísně a bakterie, které pomalu rozrušují tyto vzácné a křehké útvary.

Návštěvníci projdou Jurikovým dómem pod Velkým komínem, okolo jeskyně U Krokodýla a skupiny „gejzírových“ stalagmitů zvané Turecký hřbitov, do nově vyražené, 80 m dlouhé spojovací štoly. Byla vybudována při rozsáhlé rekonstrukci jeskyně v letech 2002 – 2005 a díky ní se návštěvníci již nemusejí vracet toutéž trasou nazpět. Štola prochází několika nově objevenými jeskyňkami s výraznou modelací stropů, kalcitovou výzdobou a geologicky pozoruhodnými sedimentárními výplněmi. Vychází pod mostem v propástce na Křižovatce, odkud vede schodiště do nejníže položených prostor návštěvní trasy. Následuje Veselá jeskyně, nevelká prostora s pozůstatky třetihorních mořských usazenin, dokladovaných výskytem zkamenělých schránek hřebenatek.

Poslední zpřístupněnou přírodní dvoranou Zbrašovských aragonitových jeskyní je Mramorová síň. Na objevitele zde zapůsobily výrazné, mramor připomínající struktury kalcitových a aragonitových povlaků na tmavších vápencových stěnách. Prostora vznikla postupným řícením stěn a stropů, což dokládají mohutné balvany a sutě na jejím dně. V síni se příležitostně konají také koncerty komorní hudby a výstavy výtvarných děl. Odbočka odtud vede do veřejnosti nepřístupné, trvale zaplyněné Bezejmenné jeskyně. Ryska na tabulce, umístěné před vstupem do východové štoly, dokládá výšku hladiny řeky Bečvy, která zaplavila jeskyně při katastrofálních povodních v červenci roku 1997. Návštěvní trasa končí na nábřeží řeky Bečvy v těsné blízkosti Kropáčova pramene kyselky.

Výuka v jeskyni.

Žáci 9.A ze ZŠ Vsetín Sychrov se v pondělí 9.11.2009 učili v jeskyni. Přesněji ve Zbrašovských aragonitových jeskyních v Teplicích nad Bečvou, které navštívili v rámci výuky mineralogie.

Kde jinde by mohli v praxi vidět, že ze stejných prvků, vápníku, uhlíku a kyslíku, ze stejné chemické látky s názvem uhličitan vápenatý, vznikne jednou minerál kalcit, to když krystalizuje v soustavě klencové a v praxi vytváří na zdech jeskyní malé drobné „korálky“ a jindy z něj vzniká aragonit, to když krystalizuje v soustavě ortorombické do tvarů drobných jehliček.

Cesta školáků podzemím byla dlouhá 375 metrů a trvala asi hodinu. Získali na ní spoustu informací a mohli se kochat krásou, kterou je příroda schopna vytvořit. Nejvíce zaujala „koblihová“ výzdoba ve stejnojmenné síni a také nádherná Opona ve stropě Jurikova dómu. Pozornost poutala i plynová jezírka na dně jeskyní, naplněná nebezpečným oxidem uhličitým. V tzv. Křtitelnici je všechny osvěžily kapky průsakové vody z povrchu a nakonec si zazpívali v Mramorové síni, kde jim paní průvodkyně dala „ochutnat i pravou jeskynní tmu“, protože na chvíli zhasla světla. A byla tam opravdu tma jako v pytli!

Žákům se exkurze líbila. Lucka Kalná konstatovala, že to, co si zapamatovala v jeskyních, by jí ve škole asi do hlavy tak rychle nešlo, Veronika Zemanová byla s exkurzí také spokojena a přiznala se, že ji zajímalo úplně všechno. Adam Vichtora cestou počítal stalagmity, krápníky, které „vyrůstají“ ze země směrem nahoru a které jsou chloubou těchto jeskyní, na trase jich je třiadvacet.

Na závěr si žáci dali doušek přírodní léčivé minerálky.

Tak tohle vyučování určitě stálo za to!